Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Odběrné místo

Libor Hošek - OFERTA
Rodinova 4, 695 01 Hodonín
Po - Pá 8,00-17,00 hod.
tel: +420 724 257 254
napište nám
možnost vyzvednutí po výzvě
k odběru nebo zaslání SMS

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 5,00 Kč (0,19 EUR)
skladem
naše cena 5,00 Kč (0,19 EUR)
skladem

ANKETA

O kterou kategorii z našeho e-shopu máte největší zájem ?

dárková pera 30% sady tužek a per 25% kuličková pera kovová 21% kuličková pera plastová 24%

 

 

 

 

Proč nakupovat u nás ?

 

1. Pohodlná objednávka přes internetový obchod.
2. Doprava zdarma při nákupu nad 3000,- Kč
3. Osobní odběr na provozovně v kamenném obchodě možný
4. Sleva pro registrované zákazníky
5. Pravidelné informace o novinkách a akcích.
6. Informace na telefonu 
+420 724 257 254
( 8,00 - 15,00 hod. )

 

 

 

 

 

 



Z HISTORIE

Pero (psací náčiní)

Ptačí brk byl používán až do poloviny 19. století. Do počátku novověku byl seřezáván do širokého hrotu, čímž bylo umožněno psát pomocí silných a vlasových tahů. V novověku se však začal seřezávat šikmo, takže stopa byla vlasová, což umožnilo rychlejší psaní. Stínování se pak provádělo přítlakem pera.

V 19. století se začalo využívat ocelové pero, které umožňovalo rychlejší a pohodlnější psaní.(Údaj ze vzpomínek učitele:"Když jsem já počal choditi do školy od 1.10.1864,již se brkovým perům odzvánělo a počalo se psát ocelovými"). V českých zemích byla ocelová pera vyráběna až do roku 1921. Ocelová pera byla levná, žák jich měl více, aby je mohl při rozskřípání hned vyměnit. Nasazovala se do násadky, namáčela se do kalamáře, který byl před každým žákem v otvoru v lavici. Zámožnější žáci měli pera plnicí, jak postupně zlevňovala, stále více se rozšiřovala. Na přelomu let padesátých a šedesátých v minulém století se navíc rozšířily i propisky, ocelová pera v tu dobu ve školách postupně končí.

Plnicí pera začala být hojně využívána po 1. světové válce, nicméně jeho počátky sahají až do 17. století.

Konstruktérem moderního pera byl Lewis Edson Waterman.

Dnes nejhojněji užívaným typem pera je kuličkové pero. Jeho počátky sahají do 2. poloviny 19. století, širokého rozšíření se mu však dostalo až po odstranění technických problémů (zadrhávání kuličky, samovolné vytékání psací pasty) po 2. světové válce.

 

Plnicí pero

Plnicí pero je psací nástroj umožňující psaní a kreslení tekutým barvivem (inkousttuš). Inkoust je veden do hrotu pera jednak gravitací, současně i na principu kapilár. Nejobvyklejší způsoby doplňování inkoustu do plnicích per je buď výměna jednorázově použitelných již naplněných inkoustových zásobníků, dále pak konvertor nebo vestavěný pístový mechanismus, do nichž je inkoust nasáván prostřednictvím hrotu pera. Hrot pera se dělí podle užití a hroty plnicích per jsou klasifikovány písmeny (např. F – fine, B – bold, M – medium) nebo čísly.

První záznamy o používání per fungujících na principu zásobníku tekutého inkoustu pocházejí z 10. století. V roce 1636 potom německý vynálezce Daniel Schwenter popisuje pero vyrobené ze dvou brků, z nichž jeden slouží (za pomoci korku jako zásobník inkoustu, druhý jako hrot.

Významnější rozvoj a vynálezy, jež by se daly označit jako plnicí pera v dnešním slova smyslu, potom přicházejí zhruba v polovině 19. století. Za otce plnicího pera by potom bylo možné označit Lewise Edsona Watermana, objevitele kapilárového systému vedení inkoustu perem a zakladatele firmy Waterman. Největší rozvoj plnicích per potom nastává na počátku 20. století a v současné době jsou častěji užívána kuličková pera. Plnicí pera jsou v současnosti někdy používána jako luxusní doplňky – např. pera Montblanc.

 

Propiska

Propiska či propisovačka je moderní psací potřeba, která   se dočkala širokého uplatnění po celém světě.  Skládá se z obalu, náplně a kuličkového mechanismu na bázi ložiska.    V dnešní době existuje mnoho barevných náplní do propisek.

Slovo propiska pravděpodobně souvisí s faktem, že při psaní přes kopírovací papír se na propisku dá tlačit, a ta tak zanechává čitelnou kopii – propisuje – na rozdíl od inkoustového pera, které bylo v době nástupu propisek rozšířeno jako hlavní psací potřeba zanechávající trvalý (to jest nevygumovatelný) záznam. K tvorbě více kopií kopírákem se před nástupem propisek musela používat tužka nebo inkoustová (sliněná) tužka.

Poprvé byla sestavena novinářem maďarského původu jménem László Bíró, který pracoval jako editor v malé redakci. V práci byl často nucen využívat tužky, které často špinily papír a lámaly se. Rozhodl se tudíž, že vytvoří novou psací potřebu, která by vycházela z použité tuše u tiskařských strojů. Během své práce se spojil se svým bratrem Georgem, který pracoval jako chemik. Společně

došli k závěru, že nový druh psací potřeby by měl vycházet z kuličkového ložiska, které umožňuje plynulou rotaci. Kulička se při doteku s papírem začne otáčet, čímž umožňuje odebírání náplně ze zásobníku a přenášení na plochu. Bíró na svůj nový vynález obdržel 15. června 1938 britský patent.